Proměňte libovolný článek, knihu nebo poznámku v kartičky

Zeptejte se kohokoli, kdo se někdy učil doopravdy, a řekne vám, že kartičky fungují. Zeptejte se toho samého člověka, kolik jich minulý měsíc udělal, a odpověď bývá nula.

Ta mezera není v přesvědčení. Je v tření. Napsat dobrou kartičku znamená znovu si přečíst pasáž, rozhodnout, jak zní otázka, zformulovat ji tak, aby měla přesně jednu odpověď, a napsat obě strany. Devadesát sekund na kartičku. Udělejte to dvacetkrát a strávíte půl hodiny psaním místo učení.

Lidé tedy raději zvýrazňují. Zvýrazňování vypadá jako pokrok a nevznikne z něj nic.

Zkratka

V pimReaderu označte pasáž a požádejte asistenta, ať z ní udělá kartičky.

Navrhne sadu. Uvidíte je v náhledu se skrytými odpověďmi, takže se můžete rovnou vyzkoušet. Ty dobré si necháte, zbytek zahodíte a uloží se vám do složky.

Čas na kartičku: pár sekund. Tahle změna ceny mění chování od základu.

Z čeho umí kartičky udělat

Z běžného textu. Řeknete si o kartičky a dostanete dvojice otázka–odpověď pokrývající tvrzení, která v něm jsou.

Ze seznamu slov. Ze slovní zásoby vzniknou slovíčkové kartičky se správně přiřazeným jazykem, takže zapadnou do fronty opakování daného jazyka a neleží na obecné hromadě.

Z tabulky. Tabulky jsou nabité přesně těmi fakty, která stojí za zapamatování — daty, dávkami, parametry. Předat tabulku a dostat kartičku na každý řádek patří k nejužitečnějšímu, co s tímhle můžete udělat.

Z poznámky, kterou jste napsali vy. Vaše vlastní shrnutí kapitoly, převedené na otázky o něm samém.

Z lekce. Když procházíte kurz, může každá lekce vygenerovat vlastní kartičky uložené do složky té lekce.

Z textu označeného v jiné aplikaci. Sdílejte text do pimReaderu odkudkoli, kde zrovna čtete, a projde stejnou cestou.

Kartičky, které si necháte, a kartičky, které zahodíte

Krok s náhledem není formalita. Automatické generování vyrobí kartičky opravdu dobré i špatné a ty špatné jsou horší než nic — budou se vám každých pár dní vracet celý rok.

Zahoďte všechno, co:

• má víc než jednu obhajitelnou odpověď — na „Co autor říkal o obchodu?“ se dá odpovědět pěti způsoby
• jde zodpovědět z formulace samotné — když otázka obsahuje odpověď, testujete čtení, ne paměť
• vás doopravdy nezajímá — to, že se kartička dá vygenerovat, není důvod si ji nechat
• cpe dohromady několik faktů — rozdělte to, nebo zahoďte

Nechte si všechno, co má jednu čistou odpověď, kterou byste za půl roku rádi znali nazpaměť.

Rozumný poměr je nechat si polovinu. Jestli si necháváte všechno, nečtete je dost pozorně.

Kartička je poznámka

Kartička je v pimReaderu poznámka, ke které je připojená otázka. Drobné rozhodnutí v návrhu, které má užitečný důsledek: kartička a zdrojový materiál jsou tentýž objekt.

Z kartičky se proklikáte na pasáž, ze které vznikla. Můžete k ní přidat komentář, aniž ji tím rozbijete. Můžete si kartičky přerovnat do složek vedle ostatních poznámek. Kartička neuvízne v samostatné aplikaci, která netuší, odkud pochází.

Znamená to taky, že funguje i opačný pohyb: z libovolné dřív uložené poznámky se může kartička stát později, až usoudíte, že si to zaslouží zapamatovat. Nemusíte to vědět už při ukládání.

Pak převezme otěže plánovač

Jakmile kartičky existují, FSRS řeší, kdy je uvidíte. Hodnotíte Znovu / Těžké / Dobré / Snadné a každé tlačítko ukazuje, jaký interval nastaví — u nové kartičky zhruba 5 min, 1 d, 2 d, 4 d.

Odpověď se dá odkrýt až dotykem, takže se opravdu vyzkoušíte, místo abyste mrkli na obě strany naráz. Kartičky s otázkou ukazují nejdřív otázku, jak se sluší.

Jak to vypadá v praxi

Přečtete si dlouhý článek. Na konci označíte ty dva tři odstavce, ve kterých byl skutečný argument, a řeknete si o kartičky. Čtyři si necháte.

Dělejte to se vším, co stojí za přečtení, a nasbíráte možná patnáct kartiček týdně — zhruba minutu opakování denně — které představují skutečný obsah všeho, co jste letos přečetli.

Srovnejte to s alternativou, což je složka zvýraznění, kterou už nikdy neotevřete.

Zajímavá na tom nejsou ta udělátka. Zajímavé je, že když výroba kartičky stojí sekundy místo minut, začnete ji dělat — a dělat ji, to je celá metoda.